25. listopadu 2009 v 18:49 | StrejdaBobo
|
Čas na změnu
Annah se chvíli rozhodovala, ale nakonec dala na rady svých poddaných, o jejichž loajalitě nebyla zatím plně přesvědčena, a poslala zprávu ke straně meče. Obsah byl jednoduchý: "Ovládám část vašeho území, ale máme mocného společného nepřítele, proti kterému musíme bojovat jako jeden. Připojte se ke mně a zničme štít jednou pro vždy. Jestliže nepřijmete mou nabídku, budete jistě brzy sami zničeni. Vyšlete ke mně své zástupce, se kterými budu moci prodiskutovat plány obrany a útoku naší společné strany, strany meče, ledu a ohně." Jakmile byl posel se zprávou vyslán, objevil se před Annah strážný s mužem v černé kápi. "Přišel prý zdaleka a má pro vás nabídku," řekl strážný, ale bylo poznat, že nemá potřebný respekt a úctu, jakou by měl ke své hraběnce mít.
"Mluv," řekla Annah a posadila se na trůn.
Muž v plášti měl sklopenou hlavu a dlouhou kapuci, přes kterou mu nebylo vidět do obličeje. Svým zevnějškem vypadal úplně jako spalovač, které Annah viděl v Lorencii. "Promluvil bych s vámi raději o samotě," řekl potichu a klidně.
Annah přikývla, strážný odešel a muž pokračoval: "Jsem z řádu Spalovačů ze sféry, jejíž hlavní město, Lorencie, je sužováno mnohými nepokoji. Mám pro vás jistou nabídku. Víme, že zde probíhá válka, ale pravda je taková, že až doposud to bylo více bratrské škádlení, než opravdová válka, a proto jsme se o tuto sféru nezajímali. To se však změnilo s vaším příchodem. První větší ztráty se ukázaly být pro krále zničující a oba mladí králové poznali, o co opravdu ve válce jde. Přišel jsem k vám, jelikož předpokládám, že zabijete nejvíce nepřátel, jejichž těla vám budou k ničemu. My spalovači jsme ochotni poslat sem své lidi. Budou brát mrtvá těla a odvážet je do naší sféry, čímž zabráníme morové epidemii, která by se zde mohla snadno rozšířit. Navíc vám budeme za každé tělo platit. Pro vás to jsou jen samé výhody."
Annah mu skoro až skočila do řeči: "Dobře, to má čas, prvně mi řekni o tvé sféře. Jaké nepokoje jsou v Lorencii?"
"Události posledních týdnů nám nebyly nakloněny. Do bran Lorencie vstoupil Saceros, jeden z ohnivých mágů pověstné Scipharské devítky. Saceros se usídlil v domě jednoho bohatého měšťana, do jehož přízně se vetřel. Shodou náhod, možná však také zlým úmyslem, byl onen měšťan Ignác Tervinský, městský notář, který vyřizoval smlouvy našich klientů. Slyšela jste o smlouvách?"
"Ano, člověk může prodat své tělo, které si spalovači po jeho smrti vezmou. S tím jsem obeznámena."
"Dobrá, takže Saceros začal kooperovat s notářem. Namluvil mu, že jeho služby si vyžadují přílišnou odbornost, kterou nikdo jiný ve městě nemá, tudíž by za ně mohl požadovat mnohem více, než je tomu nyní. Pan Tervinský mu uvěřil a začal vyžadovat větší množství peněz za uznání smlouvy, takže lidem se již téměř nevyplácelo smlouvy uzavírat. Vzhledem k nedávným velmi nepříjemným událostem, které se staly našemu řádu, již nemáme tak neomezené finanční prostředky, jako jsme měli kdysi, ale naše zásoby jsou přesto dostatečné pro účely návrhu, který vám zde předkládám. Každopádně, Saceros po čase přišel za námi a nabídl, že notáře zpracuje a přiměje k tomu, aby opět vrátil ceny na původní sazbu, pokud ovšem bude mít možnost spolupracovat s námi. Požadoval, aby měl přístup k našemu výzkumu v určité oblasti." Po těch slovech se spalovač trochu zasekl, jakoby přemýšlel, do jakých detailů by měl ve svém vyprávění zajít.
"Tím výzkumem myslíte zkoumání možnosti, jak oživit mrtvé tělo s pomocí alchymie?" otázala se klidně Annah, vzpomenouc si na věci, které jí Saceros říkal těsně před tím, než se rozhodla odejít s Largonem do této sféry. "Také vím, že váš vůdce, Rostfort, byl zabit. Předpokládám, že to je ta nepříjemná událost, o které jsi mluvil, že ano?"
"Ne, nikoliv. Náš vůdce je pohřešován, ale jsem si jist, že nezemřel," zněla poněkud ustrašená odpověď.
"Takže víš o tom, že byl nesmrtelný? Tedy, že neměl smrtelnost?"
Spalovač se snažil zachovat klid, ale bylo znát, že na toto není připraven. Absolutně nečekal, že by někdo mohl vědět tolik o jejich výzkumu a vnitřních záležitostech. "Jak to víte?"
"Dobře znám Sacerose. Narodila jsem se ve sféře, jejíž hlavní město je Lorencie. Dokonce jsem tam nedávno byla a držela v rukou jednu z vašich smluv. Chvíli před tím, než jsem odešla do této sféry, dal mi Saceros jisté informace, týkající se jeho budoucích plánů. Řekl mi také o Rostfortovi, vašem vůdci. I toho jsem na svých cestách potkala, a proto mi věř, když ti říkám, že je mrtvý."
"Ne, dost těch řečí!" rozkřikl se spalovač. Blesku rychle shodil svůj dlouhý plášť a od pasu vytasil dvě dýky, které vrazil Annah do boků dříve, než stačila jakkoliv zareagovat. "Nikdo nemůže o našem řádu vědět tolik, aniž by byl jeho vyšším členem. Musíš zemřít."
Annah se na něj s klidem dívala a poté ho odhodila o několik metrů nazpět ledovým kvádrem, který jej udeřil do hrudi. Počkala, až se z pádu rozkouká a poté si vytáhla dýky z boků. "Myslím, že jsem váš nový vůdce," dodala.
Spalovač nechápavě sledoval a přemýšlel, co se právě stalo. "Ty jsi Rostfort? Přišel jsi na to, jak získat nové tělo? Co tohle má znamenat?" ptal se nechápavě.
"Nejsem Rostfort, jak bych mohla? Našla jsem jej kdysi na Hoře vytržení a tam jsem mu dala svou smrtelnost. Poté ho Saceros zabil. Já jsem nyní nesmrtelná, tedy váš vůdce."
"Pak to znamená, že Saceros musí zemřít. Celou dobu se nás snaží zničit, ale nejsme vrazi, abychom útočili podle své libosti. Nyní máme konečně důvod." Ještě než to dořekl, zvedl se spalovač ze země a došel si sebrat svůj plášť. Poté vzhlédl k Annah v očekávání, zda dostane zpět své dýky. Ta mu je hodila na zem k nohám a dodala: "Očekávejte můj brzký příchod do Lorencie, přijdu si prohlédnout, co jsem dnes získala do vlastnictví."
"Že nemáte smrtelnost, ještě neznamená, že budete naším vůdcem. Máme několik starších, kteří se angažují do vedení. Předpokládám však, že když přijdete, nikdo s tím nic nenadělá. Náš obchod uzavřeme později, teď mám na starosti důležitější věci."
"Myslíš odstranění Sacerose? Ohledně toho… Zakazuji to. Nikdo se Sacerose ani nedotkne. Rozhodně ne, dokud tam sama nebudu."
"Nechtěl bych, aby to vyznělo, jakože vás nerespektuji, ale o tom nemáte právo rozhodnout."
"Že ne?" pousmála se Annah a kolem rukou se jí začaly tvořit ostré krystaly. "Mám takový pocit, že tě vůbec nenechám odejít, abys mohl uskutečnit své plány se Sacerosem. Najednou to zní, jako bych to měla ve svých rukou, ne?"
Spalovač vrhl několik zlostných pohledů a poté přikývl. "Dobrá, počkám, ale přijďte brzy," dořekl a dal se na odchod.
"Ne tak rychle!" křikla Annah. "Je tu ještě jedna věc."
"Jaká? Rychle prosím."
"Potřebuje znát pozici portálu do Lorencie a klíč k němu."
Spalovač, zřejmě překvapený její neznalostí, vytáhl kus papíru z kapsy a něco na něj napsal. "Tady," podával jej Annah. "Není těžké ho najít. Z této sféry vede hned několik portálů do okolí Lorencie, tento je nejsnazší použít. Ústí jen kousek za hradbami a klíčem je obyčejná voda. Stačí ji trochu nalít na kámen, jehož umístění je zde popsáno."
"Dobře, uvidíme, kdy budu mít chvilku, abych se tam vydala."
Spalovač už nic neodpověděl a odešel. Byl již večer a venku se stmívalo. Annah seděla na svém provizorním trůnu, kolem kterého hořely svíčky, a přemýšlela. Měla mnoho věcí, které si musela promyslet, například co udělá, pokud strana meče nepřijme její návrh na spojenectví nebo pokud náhle zaútočí nepřítel. Také si mohla lámat hlavu s tím, co má ve skutečnosti Saceros za lubem a zda chce opravdu sesadit krále a všechny jeho výběrčí, jak o tom kdysi mluvil. Její mysl se však momentálně nezabývala ničím z toho. Seděla tam a uvažovala, co má tohle všechno znamenat. Tady tohle, co je teď kolem ní. Trůn, svíce, dvůr plný stanů a vojáků a hlavně to její přihlouplé ledové brnění. Co to má u všech všudy znamenat? Proč tu ze sebe dělá šaška? Nikdo o to přece nestojí. Kdo se jí prosil, aby šla a pozabíjela každého, kdo se jí postaví na odpor? Co je jí platné, že zabila mága, když u toho měla zemřít? A co je jí platné, že nezemřela, když měla v zádech několik šípů a hořela? Může si namlouvat, že necítila tu bolest tak, jak by měla, ale sama v sobě moc dobře věděla, že se jí vybaví pokaždé, když si na to vzpomene. K čemu je jí necítit bolest, když kvůli tomu nemůže cítit ani radost? Ale možná může. Co kdyby přeci jen mohla? I kdyby, tak k tomu nemá důvod. Jaký je důvod žít, když není k nalezení žádný důvod pro radost? Co dál? Co bude, až ovládne tuto sféru, až vyžene výběrčí z Lorencie a zotročí i její obyvatele? Co pak? Bude snad šťastnější? Možná bohatší a mocnější, to ano, ale to není dost. To není nic. Nic, oproti štěstí a radosti. Něco v Annah se pohnulo a v koutku oka se objevila slza. Než stačila stéct dolů po tváři, zamrzla a zůstala stát jako ledová socha. Annah si uvědomila, že její kůže dosahuje bodu mrazu. Byla celá bledá, a když se naklonila blíže svícím, stoupala z ní pára. Rychle vstala z trůnu, shodila ze sebe všechny ty přihlouplé kusy ledu a místo nich si oblékla obyčejné oblečení. Přehodila přes sebe plášť a lehla si do jedné z nemocničních postelí, na kterou hodila další peřinu z postele vedlejší. Ne, že by jí byla zima nebo že by jí chlad nějak ubližoval, ale chtěla být zase normální, mít svých 36°C a nevypadat, jako kdyby v sobě neměla žádnou krev. Co bude dělat dál? Když všichni uvidí, že není šílená nesmrtelná hraběnka z ledu, ale pouze obyčejná Annah, přestanou jí brát vážně a bude se vším konec. Všechno, co zde až doposud udělala, všechny ty, které zabila, to vše by bylo zbytečné. Nebylo by přeci jen lepší, obalit se ledem a dál vládnout, jako zlá hraběnka? Mohla by vystupovat tak, aby si udržela respekt, ale ve skutečnosti by mohla udělat mnoho dobrého pro zdejší lid. Mohla by i ukončit válku a zajistit mír. Co teď? Co bude lepší pro ni a co pro všechny ostatní?